Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moje sestra.

Moje sestra má jiného otce, než já. Její otec byl alkoholik první třídy a byl hrozně agresivní a zlý. Týral jí i naší matku a tak před ním hodně často musely utíkat. Přesto to s ním matka vydržela až skoro do sestřiných třinácti let. Bylo to peklo, které naší mámu úplně zlomilo. Díky tomuhle chlapovi se stala alkoholičkou a mstila se pak celému světu. A už nikdy se z toho nedokázala vzpamatovat. Proto pak tolik kopala kolem sebe a proto se z ní stal jen další bezcitný tyran!

Moje sestra je naprostý rozdíl mě. Je neskutečně sebevědomá, sobecká, "zlá", manipulativní a podlá. Kope kolem sebe podobně, jako ta naše máma a je namyšlená a velmi tvrdá! Neumí milovat, neumí být za nic vděčná a každého jen pomlouvá. Na jednu stranu dělá, jak je to nejmilejší a nejlepší člověk pod sluncem, každého chválí, ale jakmile se ten dotyčný pochválený otočí, má sestra mu s klidem bodne kudlu do zad. Je to hrozně zvláštní a nevypočítatelný člověk. Hodně si v tom životě protrpěla a tak kolem sebe taky celý život jen kope a nikoho k sobě nepustí. Své děti nepříčetně mlátila a vzápětí svým „kamarádkám“ tvrdila, jak své děti nikdy v životě neuhodila! O svém manželovi vždycky mluví jako o kurevníkovi a o hajzlovi, přitom on pro ní vždycky udělal vše, co jí na očích viděl. A každému, kdo se k ní jen trochu přiblíží, je schopná zničit život. Myslí si, že všichni jsou jen blbci a idioti a že jen ona má ve všem pravdu. Jen ona ví všechno nejlíp a jen ona je největší chudinka na světě. Má takovou svou teorii o tom, že ona celý život trpěla a teď má právo na to nedělat nic a nechat se opečovávat. A tak kolem ní manžel i děti vždy celou dobu lítali a chodili kolem ní po špičkách, stejně, jako se muselo chodit po špičkách kolem naší matky.

Mě od samého začátku nenáviděla, protože měla pocit, že jsem jí ukradla mého otce a tak na mě  žárlila. Ona měla mého otce ráda už od prvního dne, kdy ho poznala. On byl na ní hodný. Vozil jí dárečky a věnoval se jí. A to se jí líbilo. Jenže pak dostala strach, že až se narodím, o všechno tohle přijde a zůstane zas bez táty. A to nesměla dopustit.

Než máma mého tátu poznala, zvala si domu různé chlapi, se kterými pak spala. Jenže těm chlapům nestačila jen ona, a tak si ti chlapi napřed vždy užili s ní a pak s mou sestrou. Prožívala peklo! Tak, jako já! Jen mnohem dřív, než jsem se já narodila! A můj táta byl jiný. On jí nikdy neublížil a ona se s ním cítila v bezpečí. Což bylo pro ní hrozně důležité. A když pak viděla mámu, jak jí roste břicho, protože mě čekala, začala jí do toho břicha i kopat a mlátit a pořád prý křičela, ať umřu. A pak se s mámou vždycky škaredě popraly. Jejich hádky a rvačky bývaly hodně drsné a nebezpečné. Mlátily se hlava nehlava, rvaly si vlasy, řvaly na sebe ty nejsprostší slova, vyčítaly si všechno možné a házely po sobě všechno, co jim přišlo pod ruce! A tak to bylo pokaždé, když jedna z nich té druhé něco začala vyčítat. Nemohly spolu vůbec být! Nenáviděly se a proklínaly! Bylo to šílené! Mockrát jsem je v sobě takhle viděla a pokaždé pak tekla krev.

Moje ségra měla odvahu! A nenechala si nic líbit. Ani od té naší mámy. A vždycky jí všechno vrátila i s úrokem! Tohle já jsem nikdy nedovedla! Hrozně jsem se mámy i své ségry bála! A vždycky pro mě bylo lepší se jim velkým obloukem vyhnout. Pro mou ségru jsem vždycky byla jen rozmazlenec, špína a parchant, o kterého na tomhle světě nikdo nestál! Byla jsem její největší nepřítel. A to i proto, že hned po mém narození jí máma vyhodila z baráku a už jí nevzala zpět. Naše máma nás vyhazovala z domu (z bytu) každou chvíli. A to třeba i v noci nebo nad ránem. Prostě pokaždé, když se jí zachtělo! A vždycky nás pak po nějaké době vzala zpět. Ale jí už „domu“ nepustila do té doby, než si ségra našla svého prvního manžela. A tak si musela poradit sama. Chodila po barech, po diskotékách a po hospodách a pokaždé tam „svedla“ nějakého toho kluka nebo chlapa, jen aby měla kde přespat nebo co jíst. I v tom byla ségra jiná než já. Já vyhledávala spíš náhradní a tajné maminky a vnucovala jsem se do rodin svých spolužaček a známých. Nebo jsem raději spala někde venku nebo ve sklepě. Ale jí víc vyhovovalo používat své tělo a koketovat s chlapama. Byla vždycky krásná a pro chlapi přitažlivá. Uměla se bavit, ráda tancovala a hodně se opíjela. Jen aby zapomněla na všechnu tu tíhu jejího života. Mockrát byla i na potratu a s jedním tím ožrarou se nakonec i vdala. A porodila mu chlapečka. Hrozně ho milovala. A začala spolu s ním pak jezdit za námi. Naší matce se tenhle chlap zalíbil, díky čemuž měla ségra otevřený dveře „domu“. Společně pak chlastávali a on pak po nějaké chvíli v noci začal chodit za mnou. Zpočátku jsem ho měla ráda i já. Byl na mě hodný. Ale pak se najednou změnil a všechno to pokazil. Když ho ségra po několika letech přistihla zrovna ve chvíli, kdy mi ubližoval, bylo pro ní mnohem snazší nenávidět mě, než jeho a všechno mi to dát za vinu. On od ní po nějaké době odešel. A tak k nám zase přestala jezdit. A začala zase o to víc chodit na diskotéky a do hospod. A svého malého synka u nás čím dál častěji nechávala. Jejího chlapečka jsem milovala! Když byl u nás, starala jsem se o něj a snažila se ho chránit před jeho věčně opilou babičkou. Byla to taková moje živá panenka a já byla moc ráda, že ho mám. Ale v momentě, kdy začal plakat, byla jsem vždycky totálně v háji. Vůbec jsem nevěděla, co s ním a jak ho utišit. Jen jsem se strašně bála, aby to nenaštvalo mou mámu a aby mu nepřišla ublížit! Ségra se pak seznámila s někým jiným a porodila mu holčičku. Našli si byt a začali spolu žít. Ona se konečně usadila a přestala běhat po hospodách. A dodneška jsou spolu.

Obě její děti jsem milovala a považovala jsem je za své. Přesto, že jsem byla jen o pár let starší, než oni. Byly mým obrovským pokladem. Ale nejezdily k nám moc často. Neviděla jsem je asi dva roky, než jsme po vyhození z baráku získali ten byt. A hrozně mi chyběly! Zbožňovaly mě a já jsem zbožňovala je. Když jsme byli spolu, pořád jsme se jen objímali a hladili. Pořád mi sedávaly na klíně a nechtěly se ode mě hnout. A já se o ně starala. Protože moji rodiče byli věčně v hospodě a o svá vnoučátka neměli sebemenší zájem. Nikdy jsem nepochopila, jak mohla moje ségra nechávat své děti u naší matky, která pro ně byla velmi nebezpečná! Ale asi moc dobře věděla, že já bych jim nenechala ublížit! A tak je tam vždycky nechala jen když jsem já byla "doma". Já jsem pak vždycky tyhle své dětičky brala na celodenní výlety a často jsme přespávali u mých známých. Doma bych je nedokázala ubránit. A neměla bych jim tam ani co dát najíst. A tak jsme si museli vždycky poradit jinak. Tahle rodinka, ke které jsme jezdívali, byla skvělá. Věnovali se tam energiím a čakrám a byli to hrozně úžasní a pozitivně nabití lidé. Bylo nám u nich vždycky moc dobře. A nechávali nás u nich, i když oni nebyli doma. Hodně nám tenkrát pomáhali. Nebýt jich, nezvládla bych to! A tak jsem jim za to nesmírně vděčná.

Všechno jsem to s dětma jakžtakž zvládala. I když někdy líp a někdy hůř. Ale jak jsem skončila u těch feťáků, bylo to moc zlé i pro ně. Nemohla jsem je ochránit, když dojeli za mými rodiči ( za svou babičkou a za svým dědou), protože jsem tam s nimi dlouho nebyla. A tak vůbec nevím, co se tam s nimi dělo. A když mě pak ten drogový deler začal brát i "domu" k mým rodičům a ty děti tam zrovna přijely, nemohla jsem se jim věnovat a nemohla jsem s nimi utéct. Celou dobu tam s námi byly a spoustu toho viděly. Starší chlapeček upadal do čím dál častějších a větších astmatických záchvatů, kdy jsem se hrozně bála, že mi umře v náručí. A má malá neteřinka se začala znova počůrávat. Nikdy mi neřekly, co všechno slyšely nebo viděly, ale hrozně jim to ublížilo! A můj nejdůležitější úkol v té době, byl ochránit je před tím, aby někdo z těch prasáků a násilníků ublížil jim! A já dodneška nevím, jestli se mi to povedlo nebo ne! Protože byly chvíle, kdy tam s nima byly i sami. A já celý život žiju ve strachu z toho, co všechno se jim tam v tom opileckém doupěti stalo!!! .... Po několika letech jsem se zeptala svého synovce, jestli jim tam někdo tehdy ublížil, když jsem tam nebyla. A on mi na to odpověděl, že se o té době vůbec nechce bavit. Ale že se nikdy dřív v životě tak hrozně nebál, jako v té době tam. A já pochopila, že si prošly daleko větším peklem, než jsem si myslela. 

Když jsem se dostala z toho feťáckého doupěte, trvalo mi dlouho, než jsem se dala alespoň trochu do kupy a než jsem byla schopna "své" děti zase vidět. V té době už jsem bydlela u manžela a on mi je pak dovolil si je "k nám" brát i na víkendy. A tak jsem za to byla hrozně ráda. Ale jak jsme se s manželem vzali a on se začal měnit a být čím dál víc zlý, o tyhle své dětičky jsem zase přišla. A tentokrát nadobro! Nemohla jsem jim způsobit další traumata tím, že bych je vystavovala dalšímu nebezpečí, které by jim u nás hrozilo! Tohle už se nesmělo stát! ..... Děti to ale nikdy nepochopily. Myslely si, že jsem je opustila a přestala je mít ráda! A já už jim nikdy nedokázala vysvětlit, že to takhle vůbec není! Ublížilo jim to! A i když jsem jim pak mockrát řekla, že je miluju pořád stejně a budu je milovat vždycky, tak už mi to nevěřily. A já se s jejich ztrátou nikdy nesmířila, protože mi dodneška neskutečným způsobem chybí!!! ....... Napřed jsem o ně přišla, když je moje sestra proti mně naváděla a nakecala jim, že já můžu za odchod jejího prvního manžela. A když se ke mně pak vrátili, tak jsem o ně pak po nějaké době přišla kvůli manželovi! 

Nikdy mi nikdo nechyběl tolik, jako oni dva! Stále na ně myslím a modlím se za ně! Miluju je!!! Jsou navždy hluboko v mém srdci!!! A já nikdy nepřestanu doufat, že jednoho dne se mi zase vrátí!!! I když už jako velcí a dospělí!!! Ale snad si ke mně tu cestičku zpátky zase dokážou najít. A snad mi to všechno jednou dokážou i odpustit!!! .... Kéž bych jim mohla říct, jak hrozně moc mě to všechno mrzí a jak moc mi na nich záleží!!!! 

Se ségrou už jsme na tom teď tak, že si na narozeniny a na svátek napíšeme všechno nejlepší a jednou za rok si zavoláme. A to je veškerý náš kontakt. Je mi to hrozně líto! Jsme ségry a ona mě nemůže ani vystát. Nenávidí mě, aníž bych jí cokoliv udělala! A nedala nám šanci na sblížení.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< srpen / 2020 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 12383
Měsíc: 711
Den: 17