Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moje sestra.

Moje sestra má jiného otce, než já. Její otec byl alkoholik první třídy a byl hrozně agresivní a zlý. Týral jí i naší matku a tak před ním hodně často musely utíkat. Přesto to s ním matka vydržela až skoro do sestřiných třinácti let. Bylo to peklo, které naší mámu úplně zlomilo. Díky tomuhle chlapovi se stala alkoholičkou a mstila se pak celému světu. A už nikdy se z toho nedokázala vzpamatovat. Proto pak tolik kopala kolem sebe a proto se z ní stal jen další bezcitný tyran!

Moje sestra je naprostý rozdíl mě. Je neskutečně sebevědomá, sobecká, "zlá", manipulativní a podlá. Kope kolem sebe podobně, jako ta naše máma a je namyšlená a velmi tvrdá! Neumí milovat, neumí být za nic vděčná a každého jen pomlouvá. Na jednu stranu dělá, jak je to nejmilejší a nejlepší člověk pod sluncem, každého chválí, ale jakmile se ten dotyčný pochválený otočí, má sestra mu s klidem bodne kudlu do zad. Je to hrozně zvláštní a nevypočítatelný člověk. Hodně si v tom životě protrpěla a tak kolem sebe taky celý život jen kope a nikoho k sobě nepustí. Své děti nepříčetně mlátila a vzápětí svým „kamarádkám“ tvrdila, jak své děti nikdy v životě neuhodila! O svém manželovi vždycky mluví jako o kurevníkovi a o hajzlovi, přitom on pro ní vždycky udělal vše, co jí na očích viděl. A každému, kdo se k ní jen trochu přiblíží, je schopná zničit život. Myslí si, že všichni jsou jen blbci a idioti a že jen ona má ve všem pravdu. Jen ona ví všechno nejlíp a jen ona je největší chudinka na světě. Má takovou svou teorii o tom, že ona celý život trpěla a teď má právo na to nedělat nic a nechat se opečovávat. A tak kolem ní manžel i děti vždy celou dobu lítali a chodili kolem ní po špičkách, stejně, jako se muselo chodit po špičkách kolem naší matky.

Mě od samého začátku nenáviděla, protože měla pocit, že jsem jí ukradla mého otce a tak na mě žárlila. Ona měla mého otce ráda už od prvního dne, kdy ho poznala. On byl na ní hodný. Vozil jí dárečky a věnoval se jí. A to se jí líbilo. Jenže pak dostala strach, že až se narodím, o všechno tohle přijde a zůstane zas bez táty. A to nesměla dopustit.

Než máma mého tátu poznala, zvala si domu různé chlapi, se kterými pak spala. Jenže těm chlapům nestačila jen ona, a tak si ti chlapi napřed vždy užili s ní a pak s mou sestrou. Prožívala peklo! Tak, jako já! Jen mnohem dřív, než jsem se já narodila! A můj táta byl jiný. On jí nikdy neublížil a ona se s ním cítila v bezpečí. Což bylo pro ní hrozně důležité. A když pak viděla mámu, jak jí roste břicho, protože mě čekala, začala jí do toho břicha i kopat a mlátit a pořád prý křičela, ať umřu. (Sama mi to několikrát řekla.) A pak se s mámou vždycky škaredě popraly. Jejich hádky a rvačky bývaly hodně drsné a nebezpečné. Mlátily se hlava nehlava, rvaly si vlasy, řvaly na sebe ty nejsprostší slova, vyčítaly si všechno možné a házely po sobě všechno, co jim přišlo pod ruce! A tak to bylo pokaždé, když jedna z nich té druhé něco začala vyčítat. Nemohly spolu vůbec být! Nenáviděly se a proklínaly! Bylo to šílené! Mockrát jsem je v sobě takhle viděla a pokaždé pak tekla krev.

Moje ségra měla odvahu! A nenechala si nic líbit. Ani od té naší mámy. A vždycky jí všechno vrátila i s úrokem! Tohle já jsem nikdy nedovedla! Hrozně jsem se mámy i své ségry bála! A vždycky pro mě bylo lepší se jim velkým obloukem vyhnout. Pro mou ségru jsem vždycky byla jen rozmazlenec, špína a parchant, o kterého na tomhle světě nikdo nestál! Byla jsem její největší nepřítel. A to i proto, že hned po mém narození jí máma vyhodila z baráku a už jí nevzala zpět. Naše máma nás vyhazovala z domu (z bytu) každou chvíli. A to třeba i v noci nebo nad ránem. Prostě pokaždé, když se jí zachtělo! A vždycky nás pak po nějaké době vzala zpět. Ale jí už „domu“ nepustila do té doby, než si ségra našla svého prvního manžela. A tak si musela poradit sama. Chodila po barech, po diskotékách a po hospodách a pokaždé tam „svedla“ nějakého toho kluka nebo chlapa, jen aby měla kde přespat nebo co jíst. I v tom byla ségra jiná než já. Já vyhledávala spíš náhradní a tajné maminky a vnucovala jsem se do rodin svých spolužaček a známých. Nebo jsem raději spala někde venku nebo ve sklepě. Ale jí víc vyhovovalo používat své tělo a koketovat s chlapama. Byla vždycky krásná a pro chlapi přitažlivá. Uměla se bavit, ráda tancovala a hodně se opíjela. Jen aby zapomněla na všechnu tu tíhu jejího života. Mockrát byla i na potratu a s jedním tím ožrarou se nakonec i vdala. A porodila mu chlapečka. Hrozně ho milovala. A začala spolu s ním pak jezdit za námi. Naší matce se tenhle chlap zalíbil, díky čemuž měla ségra otevřený dveře „domu“. Společně pak chlastávali a on pak po nějaké chvíli v noci začal chodit za mnou do pokoje. Zpočátku jsem ho měla ráda i já. Byl na mě hodný. Ale pak se najednou změnil a všechno to pokazil. Začal mě sexuálně zneužívat a nutil mě do věcí, které pro mě byli odporné, nechutné a bolavé! Když ho ségra po několika letech přistihla zrovna ve chvíli, kdy mi ubližoval, bylo pro ní mnohem snazší nenávidět mě, než jeho a všechno mi to dát za vinu. On od ní po nějaké době odešel. A tak k nám zase přestala jezdit. A začala zase o to víc chodit na diskotéky a do hospod. A svého malého synka u nás čím dál častěji nechávala. Jejího chlapečka jsem milovala! Když byl u nás, starala jsem se o něj a snažila se ho chránit před jeho věčně opilou babičkou. Byla to taková moje živá panenka a já byla moc ráda, že ho mám. Ale v momentě, kdy začal plakat, byla jsem vždycky totálně v háji. Vůbec jsem nevěděla, co s ním a jak ho utišit. Jen jsem se strašně bála, aby to nenaštvalo mou mámu a aby mu nepřišla ublížit! Ségra se pak seznámila s někým jiným a porodila mu holčičku. Našli si byt a začali spolu žít. Ona se konečně usadila a přestala běhat po hospodách. A dodneška jsou spolu.

Když jsem byla malá, sestra mě často naváděla na to, abych mámu zabila. Říkávala mi, že když nezabijeme my jí, tak ona zabije nás. Že nás nemá ráda a že se nás chce zbavit. Proto že my se jí musíme zbavit dřív. Chtěla, abych jí hodila zapnutý fén do vany, až se půjde koupat, abych vysypala nějaké léky, které mi donesla, do té máminé vodky nebo abych jí strčila ze schodů, tak, jako to dělávala ona nám. Já bych to ale nikdy nedokázala! Přesto, že jsem se moc bála, že nás jednou doopravdy zabije jako první! Ale já jsem prostě vždycky byla jiná než oni dvě! A nikdy bych nikomu dobrovolně nezkřivila ani vlásek! A tak pokaždé, když pak ségra znovu přijela a zjistila, že máma ještě žije, a že jsem nesplnila ten úkol, který mi zadala, hrozně mě zbila a nechávala mě buď dlouze klečívat u dveří do sklepa nebo mě do toho sklepa za trest pak zavírala a zamykala. A já byla strachy celá bez sebe, dostávala jsem panické ataky a záchvaty strachu. Od té doby nesnáším tmu a hrozně se ve tmě bojím. 

Sestřiny děti jsem vždycky velmi milovala a považovala jsem je za své. Přesto, že jsem byla jen o pár let starší, než oni. Byly mým obrovským pokladem. Ale nejezdily k nám moc často. Neviděla jsem je asi dva roky, než jsme po vyhození z baráku získali ten byt. A hrozně mi chyběly! Zbožňovaly mě a já jsem zbožňovala je. Když jsme byli spolu, pořád jsme se jen objímali a hladili. Pořád mi sedávaly na klíně a nechtěly se ode mě hnout. A já se o ně starala. Protože moji rodiče byli věčně v hospodě a o svá vnoučátka neměli sebemenší zájem. Nikdy jsem nepochopila, jak mohla moje ségra nechávat své děti u naší matky, která pro ně byla velmi nebezpečná! Ale asi moc dobře věděla, že já bych jim nenechala ublížit! A tak je tam vždycky nechala jen když jsem já byla "doma". Já jsem pak vždycky tyhle své dětičky brala na celodenní výlety a často jsme přespávali u mých známých. Doma bych je nedokázala ubránit. A neměla bych jim tam ani co dát najíst. A tak jsme si museli vždycky poradit jinak. Občas jsme byli u mé nejlepší kamarádky, která ale bydlela docela daleko, a tak to moc často nešlo. A nebo u nějaké rodiny mých kamarádek. Také jsme měli svůj oblíbený posed, kde jsme v létě asi třikrát přespali. A nebo třeba na seníku na ranči, kde měli koně. Pro děti to bylo takové dobrodružství a hodně mi věřily. Ale přesto se často bály a já taky!

Jedna rodinka, ke které jsme jezdívali docela často, byla skvělá. Bydleli přesně naproti našemu bývalému domu, o který jsme tenkrát přišli. Což bylo úplně v jiné části města, než ve kterém jsme skončili pak. A tak to bylo hodně daleko. Věnovali se tam energiím a čakrám a byli to hrozně úžasní a pozitivně nabití lidé. Bylo nám u nich vždycky moc dobře. A nechávali nás u nich, i když oni nebyli doma. A když si chtěli udělat třeba hezký večer nebo odjet někam na víkend bez svých dětí, tak jsem i ty jejich holčičky u nich hlídala já. Pomáhali jsme si navzájem. A já za to byla hrozně vděčná! Tahle maminka těch holčiček byla pro mě vždycky takový anděl. A zároveň byla můj velký vzor. Byla neskutečně milá, stále usměvavá, jemná, nikdy nekřičela a své holčičky zahrnovala obrovskou láskou a něhou. Učila mě vařit, péct, meditovat a odpouštět. A já chtěla být v dospělosti jako ona. Myslím, že se mi to zčásti i povedlo, ale pořád mám do ní hrozně daleko. 

Všechno jsem to s dětma jakžtakž zvládala. I když někdy líp a někdy hůř. Ale jak jsem skončila u těch feťáků, bylo to moc zlé i pro ně. Nemohla jsem je ochránit, když dojeli za mými rodiči ( za svou babičkou a za svým dědou), protože jsem tam s nimi dlouho nebyla. A tak vůbec nevím, co se tam s nimi dělo. A když mě pak ten drogový dealer začal brát i "domu" k mým rodičům a ty děti tam zrovna přijely, nemohla jsem se jim věnovat a nemohla jsem s nimi utéct. Celou dobu tam s námi byly a spoustu toho viděly. Starší chlapeček upadal do čím dál častějších a větších astmatických záchvatů, kdy jsem se hrozně bála, že mi umře v náručí. A má malá neteřinka se začala znova počůrávat. Nikdy mi neřekly, co všechno slyšely nebo viděly, ale hrozně jim to ublížilo! A můj nejdůležitější úkol v té době, byl ochránit je před tím, aby někdo z těch prasáků a násilníků neublížil jim! A já dodneška nevím, jestli se mi to povedlo nebo ne! Protože byly chvíle, kdy tam s nimi byly i sami. A já celý život žiju ve strachu z toho, co všechno se jim tam v tom opileckém doupěti stalo!!! .... Po několika letech jsem se zeptala svého synovce, jestli jim tam někdo tehdy ublížil, když jsem tam nebyla. A on mi na to odpověděl, že se o té době vůbec nechce bavit. Ale že se nikdy dřív v životě tak hrozně nebál, jako v té době tam. A já pochopila, že si prošly daleko větším peklem, než jsem si myslela. 

Když jsem se dostala z toho feťáckého doupěte, trvalo mi dlouho, než jsem se dala alespoň trochu do kupy a než jsem byla schopna "své" děti zase vidět. V té době už jsem bydlela u manžela a on mi je pak dovolil si je "k nám" brát i na víkendy. A tak jsem za to byla hrozně ráda. Ale jak jsme se s manželem vzali a on se začal měnit a být čím dál víc zlý, o tyhle své dětičky jsem zase přišla. A tentokrát nadobro! Nemohla jsem jim způsobit další traumata tím, že bych je vystavovala dalšímu nebezpečí, které by jim u nás hrozilo! Tohle už se nesmělo stát! ..... Děti to ale nikdy nepochopily. Myslely si, že jsem je opustila a přestala je mít ráda! A já už jim nikdy nedokázala vysvětlit, že to takhle vůbec není! Ublížilo jim to! A i když jsem jim pak mockrát řekla, že je miluju pořád stejně a budu je milovat vždycky, tak už mi to nevěřily. A já se s jejich ztrátou nikdy nesmířila, protože mi dodneška neskutečným způsobem chybí!!! ....... Napřed jsem o ně přišla, když je moje sestra proti mně naváděla a nakecala jim, že já můžu za odchod jejího prvního manžela. A když se ke mně pak vrátili, tak jsem o ně pak po nějaké době přišla kvůli manželovi! 

Nikdy mi nikdo nechyběl tolik, jako oni dva! Stále na ně myslím a modlím se za ně! Miluju je!!! Jsou navždy hluboko v mém srdci!!! A já nikdy nepřestanu doufat, že jednoho dne se mi zase vrátí!!! I když už jako velcí a dospělí!!! Ale snad si ke mně tu cestičku zpátky zase dokážou najít. A snad mi to všechno jednou dokážou i odpustit!!! .... Kéž bych jim mohla říct, jak hrozně moc mě to všechno mrzí a jak moc mi na nich záleží!!!! 

Se ségrou už jsme na tom teď tak, že si na narozeniny a na svátek napíšeme všechno nejlepší a jednou za rok si zavoláme. A to je veškerý náš kontakt. Je mi to hrozně líto! Jsme ségry a ona mě nemůže ani vystát. Nenávidí mě, aníž bych jí cokoliv udělala! A nedala nám šanci na sblížení.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jak dál

(Zuza, 9. 8. 2023 5:35)

Moc by mě zajímalo, jak je to s tebou dál. Jak ti je? Je to všechno šílený, čím sis musela projít.. ani si to nedokážu představit. Tu bolest, strach, ponížení a totální zmatek v hlavě.. Po přečtení tu brečím jako želva. Je mi tě líto...