Vzpomínka a noční můra zároveň.
Před chvílí mě vzbudil další šílený sen. Noční můra, ze které jsem se vzbudila zase celá spocená a bolavá a ze kterého je mi zle! V tom snu je mi 15 let, ležím svázaná na zemi u radiátoru a čekám, co se se mnou bude dít. Jsem tak slabá, že už se ani na nohy nedokážu postavit a tak hrozně bolavá, že se skoro nemůžu hnout. Slyším ty hloupé klíče ve dveřích a slyším JE, jak se překřikují a nahlas se smějí. Srdíčko mi buší o sto šest, jako by chtělo z těla vylítnout a já panikařím tak, že se nemůžu ani nadechnout. Vím, že je zle! Vím, že mi zase ublíží a že budu muset být zase hrozně statečná a silná, protože i přes veškerou bolest na sobě nebudu moct dát nic znát! Polykám na prázdno, chce se mi zvracet a křičet! Chce se mi utéct a volat o pomoc! Ale jsem tam přivázaná a nemůžu dělat vůbec nic! Jen čekat až si pro mě přijdou a zase mě nemilosrdně a opakovaně znásilní! Měla bych být na to už zvyklá! Děje se to skoro každý den a není před tím úniku! Nikdo mi nepomůže, nikdo mě nehledá a nikoho to nezajímá! Jsem jen TA VĚC, co si s ní každý dělá co chce a co pro nikoho vlastně vůbec nic neznamená! Jen sexuální hračka pro každého feťáka a ožralu, který si jen vzpomene! Nechápu, co jsem udělala tak špatného, že se mi to všechno děje a zlobím se, že tu není někdo, kdo by mě zachránil! Chce se mi umřít a všechno to skončit! …. Ale je pozdě! Jde si pro mě! Jedinou ranou mě srazí k zemi, odvazuje mě a odvádí do obýváku, kde mě předhazuje, jako kus masa pro hladové lvi! A je to tu zas! Nekonečná a nevydržitelná bolest, panika, strach, úzkost, beznaděj, křeče a ruka na puse, jen abych nezakřičela a nezasloužila si tak přísnější trest. Zvedá se mi žaludek, je mi na omdlení a všechno se se mnou točí. Krvácím a oni z toho mají radost. Střídají se na mě a smějí se! Chtějí na mě zase vzít tu pitomou láhev od piva a já zakřičím NÉÉÉ! ……………… V tu chvíli se leknutím probouzím! Chvíli mi trvá, než se zorientuju kde jsem a než si uvědomím, že tady už mi nic takového nehrozí. A moc bych si chtěla říct: To nic, byl to jenom sen!!!!!!…. Ale já vím, že tohle nebyl jenom nějaký sen! Tohle je jedna z mnohých děsivých vzpomínek, která mě pronásleduje skoro pokaždé, když jen zavřu oči nebo když se mi konečně podaří na chvíli usnout! Tolik se zlobím a vnitřně křičím na celý svět! Nejraději bych tu všechno rozbila, roztrhala, rozmlátila, rozkopala… a místo toho se jen křečovitě držím čeho se dá a snažím se to rozdýchat. Po chvíli utíkám zvracet, ale není co a tak se alespoň napiju, abych si ke zvracení pomohla a měla tak pocit, že alespoň trochu toho hnusu jde ze mě nějak ven! Brečet mi jako vždy nejde, přesto, že cítím, jak hrozně to potřebuju „pustit“ ven! A pak se sesypu v koupelně na zem a zchoulená do klubíčka se snažím uklidnit a v klidu se nadechnout, ale moc mi to nejde! Celou dobu jen volám: Kde je kdo, když ho potřebuju!!!?? Kde je kdo, aby mi pomohl a kdo by mě alespoň obejmul, když se tu na mě všechno hroutí a když je mi tak hrozně zle??!! PROČ TO POŘÁD TAK HROZNĚ BOLÍ??????!!! CHCI ZAPOMENOUT!!! Chci být někdo jiný a v jiném těle! Chci aby to všechno skončilo a aby se mi konečně ulevilo a já pak mohla normálně žít! Chci konečně usnout a dokázat v klidu alespoň několik hodin vkuse spát. ………….. A chci, aby někdo slyšel mé volání o pomoc a aby někdo věděl, jak mi je a co právě prožívám! Chci, aby tu pro mě někdo byl a nenechal mě v tom samotnou! UŽ NA TO NECHCI BÝT SAMA!!!!!!!!!!!
